Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 19.

LOUIS:

"Nešimrej mě," zakňourala ještě polospící Stella v mé náruči, když jsem ji bříšky prstů spojoval červené flíčky na krku a hladil ji po paži.

"Nešimrám tě," usmál jsem se a rty přitiskl na její hladkou kůži na zádech, "přece nechceš prospat celý den."

"Třeba jo," zamumlala a obločej zabořila hlouběji do polštáře.

"To by jsi mi přece neudělala," usmál jsem se a políbil ji na odkrytá záda. Konečně se otočila ke mně a lenošně se protáhla. Její víčka stále schovávala ty nejkrásnější, pomněnkové duhovky, před mým pohledem.

"Udělala by jsi mi laskavost?," začal jsem pomalu a políbil ji na čelo. Konečně se ji víčka rozlepila a očka střelila ke mně.

"Podle toho co budeš chtít," odpověděla a mou rukou si podložila hlavu.

"Jela by jsi se mnou zítra do Doncasteru?," požádal jsem ji a přivinul si ji k sobě.

"Co v Doncasteru?," zeptala se zmateně a trochu se nad tím zamyslela, "není to to město, odkud pocházíš?" Pokrčila obočí a podívala se mi do očí.

"Ano, to je," přitakal jsem, "konečně budu mít volný víkend, chci se stavit doma."

"Aha...no já nevím," zamyslela se, "co když se jim nebudu líbit?"

"Budeš," ujistil jsem ji rychle a věděl, že mám vyhráno.

"Jestli chceš," pokrčila nenuceně rameny.

"Chci," odpověděl jsem ji rychle a ona mi věnovala úsměv. Prsty mi přejížděla po tetováních, které zdobily mé pravé předloktí. Přes papírovou vlaštovku až po Kevina.

"Ty toho máš," pronesla do ticha.

"Copak, nelíbí?," usmál jsem se.

"Ale docela jo, jenom některým moc nerozumím," zasmála se, "co znamená třeba tohle?" Zeptala se zvědavě a levý ukazováček zabodla do papírové vlaštovky. Usmál jsem se nad její zvědavostí a taky nad příběhem, který se váže k tomuto symbolu.

"No, víš, to znamená...," přerušilo mě hlasité zaklepání na dveře.

"Vy dneska nevstáváte?," dožadoval se odpovědi Harryho, po ránu velmi otravný, hlas.

"Ne," zasmáli jsme se se Stellou.

"A proč?," otravoval Harry dále.

"Protože se nám dneska nechce vstávat," zamumlala Stella a přitulili se ke mně tak, aby mi mohla koukat do očí.

"Já myslel, Louisi, že chceš balit," pronesl nenuceně.

"Na to mám celý den," protočily se mi panenky a mé rty měkce políbily ty Stelliny.

"Hlavně, jestli ti bude pomáhat Stella!," zasmál se.

"Určitě," usmál jsem se na Stellu, která se zakrývala peřinou.

"Ale mohli by jsme už vstávat," přemýšlela Stella na hlas.

"A nebo taky ne," zasmál jsem se.

"Jak dloho se chceš v Doncasteru zdržet?," zajímala se a přidržovala si peřinu, když se posadila.

"Zítra pojedeme, přes sobotu a v neděli večer nebo v pondělí ráno se vrátíme do Londýna," ujistil jsem ji a sedl si na těsno k ní, abych ji mohl políbit na rameno.

"Dobře," přikývla na souhlas a natočila ke mně hlavu.

"Ani nevíš, jak moc jsem šťastný, že jsi se mnou a že si jenom moje," kousl jsem ji slabě do rtu a zatáhl za něj. Stella se usmála a své rty přitiskla na ty mé.