Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 41.

STELLA:

Otevřela jsem dveře do Louisova pokoje a rychle jsem překvapeného Louise tahala do útrob. Louis jenom pevně držel mou ruku a snažil se zabránit tomu, abych upadla. Rychle za námi zakopl dveře a už mě držel v náruči, těsně u sebe. Zřejmě pochopil, co jsem měla na mysli. Pevně si přitlačil má záda na jeho hruď a začal mě líbat na krku, což v mém těle vyvolávalo doslova explozi emocí a touhy, ale zároveň to i docela lechtalo. Zaklonila jsem hlavu a tím si ji opřela o Louisovo rameno, na kterém se napínaly tvrdé, vypracované svaly. Jemnými rty si brázdil cestičku po celé mé šíji až k bradě. Ale to už jsem se neudržela. Otočila jsem se k němu čelem a nechala jeho rty, aby se tvrdě opřely o ty moje. Lačně s těmi mými bojoval a v každém polibku jsem cítila, že oba chceme něco mnohem víc. Ale nebylo kam spěchat. Louis přece říkal, že si kvůli mně domluvil s ostatními volno a ani já nemusela spěchat, když ještě pořádně nikdo nevěděl o mém stavu. I když ti novináři... Ne, teď nad tím nebudu přemýšlet, mávla jsem v duchu rukou nad svými myšlenkami a opět se začala věnovat jenom Louisovým rtům a jazyku, který se pral s tím mým. Nestačila jsem skoro dýchat... z mých úst vycházely jenom slabé vzdychy Louisova jména. Nikde, nikdo, jenom já a Louis... tedy aspoň v mých myšlenkách. Jak to bylo ve skutečnosti... těžko říct. Založila jsem si ruce za Louisovým krkem a stoupla si na špičky, abych na něho ještě lépe dosáhla. Nebyl o moc větší než já, ale ráda ho o tom přesvědšovala, protože pak si připadal ještě o hodně důležitější. Uchechtla jsem se krátce do Louisových rtů, které se tvrdě tlačily na ty moje.

"Co je?," zeptal se překvapeně a na kratičkou chvilku se ode mě odtáhl. Tedy jenom rty, abychom popadli dech, jinak se celými těly obkreslovali. Doslova doplňovali. Cítila jsem na svém těle každičký centimetr toho jeho těla.

"Nic, teď se přece nebude zabývat maličkostmi," usmála jsem se a poté, co jsem popadla dech, vrhla jsem se opět na jeho měkké rty. A opět mezi námi vzplál ohromný, pomyslný plamen vášně a lásky. Ale zároveň se mezi našemi rty a jazyky vypukla válka, ve které nebylo vítěze a ani poražených. Tedy, aspoň jsem si to myslela. Po asi deseti minutách nezastavitelných, naléhavých, ale nádherných polibků, jsem mu v náruči málem omdlela. Byla jsem naprosto omámená. Srdce se mi do slova, do posledního písmenka, zbláznilo. Bušilo tak rychle, jako nikdy jindy a mé dýchání bylo nepravidelné a mělké. Stejně tak i Louisovo, ale ten si toho nevšímal a rychle se přisál na můj krk. Položil mě pomalu na postel a své polibky věnoval jen a jen mému krku. Klekl si nade mě a nevšímal si toho, že já nemůžu dýchat. Moc dobře věděl, že se k němu rychle připojím a spolu doděláme to, co jsme začali... Můj dech se konečně, v rámci možností, uklidnil, ale to už dávno zdobily můj krk rudé cucfleky. Rukama jsem mu na kratičký okamžik zajela do vlasů, ale pak se vrhnula k lemu jeho trička a přetáhla mu ho přes hlavu. Hladila jsem ho po napjatých svalech na břiše a plně se věnovala jenom našim společným polibků.

"Víš, že to není fér, že ne...," zasmál se krátce a nadzvedl si mě za záda, aby mi mohl stáhnout moje tričko. Ocitla jsem se pod jeho tělem jenom v podprsence a nechala se hladit jenom po nahém bříšku. Mé stehno si pevně přitáhl k tělu, až jsem opět zalapala po dechu. Ani nevím, jak se to přesně stalo, ale najednou jsem seděla na jeho břiše s vlasy rozpuštěnými, že mi padaly v silných pramenech přes ramena a šimraly Louise na krku. Toho, že jsem byla nad ním, jsem musela samozřejmě využít a já se začala dobývat do jeho kalhot, přes pásek, knoflík a dokonce i kratičký zip. Ale to bylo taky jediné, co jsem stihla udělat, protože jsem se opět ocitla pod jeho tělem. Bylo to tak pro mě lepší, protože mě začala pomalu, ale jistě, chytat křeč do nohy, na které mi svítila popsaná sádra, z toho, jak to byla nepřirozená poloha. Naše rty se ani na jediný okamžik nerozpojily, ale najednou mi Louis rozepl podprsenku a zahodil ji ke zbytku našeho oblečení, kterého na zemi nebylo ještě moc, ale naše hromádka se začala pomalu zvětšovat. Dlaní mi přejel přes nahá prsa a slabě je zmáčkl, až jsem jenom tiše vzdychla. Nakonec i polibky přesunul k nim a já pod každým dotekem a polibkem skoro roztékala jako máslo. Prsty jsem měla zamotané do jeho hustých vlasů a přes mé rty vycházely pouze slabé vzdechy jeho jména.