Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 112.

STELLA:

„Hrají naší písničku,“ poznamenal mi Louis šeptem do ucha, když si mě odhodlaně vedl k místu, kde jsme si měli zatancovat náš úplně první novomanželský tanec. Při jeho jemně chraplavým šepotu do mého ucha, mi po zádech přejel mráz a na rukách mi naskočila husí kůže, jak krásně to znělo. Slabě jsem se usmála a nechala naše prsty proplést, jak jsme bok po boku kráčeli k pomyslnému parketu.

„To já přece vím,“ zašeptala jsem mu nazpátek a své ruce obmotala volně kolem jeho krku, když ty jeho se něžně objevily na mém pasu, za který si mě přitáhl blíž do své náruče. Slabě jsem se usmála a sklonila pohled k jeho květině, kterou měl připnutou k jeho klopě saka. Opatrně jsem svou hlavu po chvilce přesunula blíž k jeho trapézový sval, který se mu napínal od krku až po rameno.

„Já ti to chtěl jenom připomenout,“ usmál se nevinně a věnoval mi něžný polibek na tvář. „Takovéto ‚zbytečnosti‘ ti ode dnešního dne budu připomínat už pořád,“ nadzvedl mi svým pravým ukazováčkem bradu a palcem stejné ruky mě pohladil po líci, které - kvůli náhlé zvýšené pozornosti o nás – samo od sebe zčervenalo. Ostatní nás totiž s úsměvy sledovali a vytvořili kolem nás kruh, ve kterém jsme mohli tancovat. Vlastně… spíš se jen tak vlnit do melodie sladké hudby. Ne, že by se kolem nás vešli všichni, ale byla jich rozhodně většina.

„Uvidíme, co budeš říkat za týden. A co líp, hned třeba zítra,“ zasmála jsem se slabě a snažila se to zastavit o levý hřbet ruky, na kterém měla položenou hlavu. Louis nade mnou jenom v klidu pokroutil očima a pak se, zlehka a nad věcí, pousmál stejně jako já.

……………………………………

„Ehm… smím prosit?,“ zeptal se s rošťáckým úsměvem Harry, když začala hrát už několikátá písnička. Poklepal Louisovi s přidrzlým úsměvem na rameno a podíval se na nás. Neochotně jsem se tedy pustila Louisova krku a nechala si od něho dat ještě poslední polibek na tvář, než ode mě se slabým povzdechnutím zamířil k mojí mamince, kterou galantně požádal o tanec. Čistě teoreticky bych teď měla tancovat s Louisovým otcem – v našem případě tedy s Danem – ale když už Harry přišel sám a dobrovolně, nemohla jsem mu říct ne. Jeho pravá paže se opatrně přesunula na můj pas a přitom ve své levé, sevřel ve vzduchu tu mou pravou. „Nevadí ti to, že ne?,“ zeptal se s úsměvem a já se vrátila zpátky do reality. Donutila jsem se zvednout hlavu k jeho zeleným očím a s úsměvem zavrtět hlavou.

„Samozřejmě, že ne, Hazz. Jenom se koukám na to, jak si Louis vede před mou mamkou,“ zasmála jsem se s pohledem upřený na jeden z tanečních párů, který byl od nás nedaleko a snažil se najít cestu aspoň ke krátké konverzaci. Na jednu stranu jsem Louise docela litovala, protože to muselo být určitě pro něho těžký, snažit se mluvit s někým, kdo se nedokáže přizpůsobit někomu tak slavnému, jako právě on byl, ale… ale na druhou stranu mi to přišlo až neuvěřitelně komický.

„Jsem zvědavý, s jakou přijde,“ usmál se kysele a pak svůj pohled stočil zpátky ke mně. „Vím, že jsme spolu nikdo moc nemluvili, ale… ale chtěl bych ti říct, že jsem opravdu moc rád, že jste s Louisem šťastní. Moc vám to přeju, jste moc krásný pár,“ vypravil ze sebe po chvilce ticha, do kterého nám hrála jenom jemná hudba, která určovala rytmus.

„Páni, moc ti děkuju za to, co jsi řekl, protože… pro mě to opravdu hodně moc znamená,“ vypravila jsem dojatě a přestala vnímat Louisovy povedené grimasy, když nejspíš nedostal odpověď takovou, které by dokázal rozumět. Celou svou pozornost jsem obrátila k Harrymu a pak se rozhodla, podělit se s ním o mé a Louisovo malé tajemství, na kterém jsme se před chvílí dohodli, během tance. „A jsem za to ještě radši, když si uvědomím, že… v případě, že by se se mnou a s Louisem něco náhodou stalo, že budou mít naše děti po ruce někoho tak skvělého, jako jsi ty,“ usmála jsem se mu do tváře a sledovala, jak se na jeho čele objevila hluboká vráska z toho, že nedokáže pochopit to, co jsem právě teď řekla.