Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 60.

STELLA:

Nadšeně jsem obmotala své ruce kolem Louisovy paže. První den, kdy mám jistotu, že se někam večer neodlítá a ani, že mi Louise vezme vyprodaný stadion. Počasí nám taky konečně přálo. Žádné mokro, žádný déšť, prostě jenom nádherné teplo sluníčka. Ne, tohle ani nemůže být možný, jak krásně tady v Londýně dneska je. A na úsměvu mi ještě přidával fakt, že už KONEČNĚ jdu na, oficiálně první, ultrazvuk. A to s Louisem! Ne, tento den už nemůže být lepší! Teplý vzduch si pohrával s volnou látkou mých delších šatů. Aspoň pod tou bílou látkou vynikne mé opálení z Ria. Louis se překvapeně usmál a pevně stiskl jednu mou ruku v té jeho.

"Já jsem tak strašně moc ráda, že jdeš se mnou," usmála jsem se nadšeně a opřela si hlavu o Louisovo rameno, když mě v nose zašimrala štiplavá vůně dezinfekce. Nemocnice. Doufala jsem ještě pořád, že se to Directionerky a novináři dozví, co nejdéle, ale... ale. Nyní to už věděl Harry. Ale ten to zatím dokázal udržet v tajnosti. Dobře, věděl to nejenom Harry, ale i Zayn, Perrie, Danielle a Liam. Takže jediný, kdo opět nebyl v obraze, byl Niall. A to k němu vůbec nebylo fér. Byl to jeden z mých nejlepších kamarádů, ale prostě nebyla ta správná chvíle mu to říct. Holky se to dozvěděly už jenom při pohledu na mě. Jak? Jo, to těžko říct. To snad mají ultrazvukový zrak? Protože kdyby jo, tak bych si nechala tuhle cestu od cesty.

"To já jsem taky strašně moc rád, že jdu s tebou," přitakal a políbil mě letmo na rty, aby mi dokázal pravdu svých slov. Usmála jsem se jeho úsměvu a v čekárně si schovala hlavu do jeho ramene, abychom na sebe neupoutávali tolik pozornosti. Louisova dlaň se objevila na mém pasu. No jo, ještě, že ho tady mám. Jeho prsty lehce pošimraly můj bok a já se mu na oplátku jenom zachichotala do krku. Začala jsem si hrát s lemem rukávu od jeho trička a přitom si trošku nervózně kousala spodní ret. Možná jsem začala být lehce nervózní z toho vyšetření. Konečně mi řeknou ještě o něco přesnější stáří našeho miminka. 

"Další," přerušila naší malou chvilku sestřička, která vyšla z ordinace. Nebylo tady moc lidí a my konečně byly na řadě. Vešli jsme spolu, ruku v ruce, do pěkně zařízené ordinace. Za stolem, obtěžkanýho složek papírů, se krčil středně starý doktor, který se slabě při pohledu na nás usmál. "Slečna Devon," vytáhla sestřička složku s mým jménem, kterou právě nadepsala. Doktor bez pozdravu jenom kývl k lehátku, na které jsem si tedy nuceně, za pomoci Louise, vylezla. Vyhrnula jsem si šaty a sestřička na bříšku rozetřela tenkou vrstvu studeného gelu. Stiskla jsem Louisovu ruku a ten se na mě povzbudivě pousmál. Doktor za celou dobu neprohodil ani jedno slovo, ale z obloženého stolu se přesunul ke stoličce u lůžka, na kterm jsem ležela. Nebo seděla? No, něco mezi tím, specifikovat se to přesně nedalo.

"Tak slečno," oslovil mě konečně, ale vlastně se z mé tváře přesunul pohledem na Louise, který stál vedle mě z druhé strany. "Teď se podíváme na to, jak je na tom ten plod. Nebojte se ničeho, bolet to nebude," řekl lehce otráveně, ale jakmile pohledem střelit zpátky k Louisovi, jeho tvář získala opět o něco milejší rysy. Mě ovšem zarazilo slovíčko "plod", které použil. Nikdy jsme s Louisem o něm takhle nemluvili. Vždycky jsme o něm mluvili jako o miminku, protože nám to tak přišlo milejší. Nebo aspoň mně určitě. Já si totiž nemohla pomoct.

"Dobře," přikývla jsem na souhlas, že rozumím všemu, co právě řekl. Doktor jenom přikývl a po bříšku mi přejel bílou věcičkou, která přenášela obraz mého bříška do brazovky. Pozorně jsem sledovala každý sebemenší pohyb, který se odehrál vevnitř mě. Sestřička mu na obrazovce pomáhala něco zakreslovat, až jsem to nakonec viděla taky. Bylo to maličké. Ale něčím zvláštním krásné. Nedočkavě jsem odtrhla pohled od toho obrázku a svůj zrak upřela na Louise, který se na to taky díval. V jeho očích jsem viděla taky radost. Možná až příliš velkou na to, že je to všechno ještě hodně daleko a až neskutečné. Louis spatřil můj pohled, který ho hypnotizoval, a svůj pohled mi věnoval. Na tváři se mu roztáhl úsměv a jeho dlaň pevněji sevřela tu mojí.