Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 21.

LOUIS:

Byly tak čtyři hodiny odpoledne a já se Stellou, Daisy a Phoebe procházel uličkami Doncasteru. Počasí nám moc nepřálo, ale ani to nezastavilo naši dobrou náladu. Stella mě držela za ruku a na rtech ji tancoval překrásný úsměv. Daisy a Phoebe kolem nás poskakovaly, honily se, smály se a dováděly. Občas se od nás vzdálily trošku dále, ale když jsem se naklonil ke Stelle, abych ji políbil, okamžitě ke mně nebo ke Stelle přiběhly a chtěly jít za ostatními na hřiště, do obchodu,... Nyní od nás opět odběhly a já si Stellu přitáhl blíž k tělu. Její překrásné hnědé vlasy jí vlály ve větru jako ten nejkrásnější závoj a pomněnková očka si prohlížela každičký detail mého rodného města. Chytila ve vzduchu můj pohled a tak se ke mně natočila. Zastavili jsme se asi v půce prázdné ulice na liduprázdném chodníku a naklonili se k sobě. Naše rty se už už málem dotkly, když v tom se ozval Daisyin hlásek.

"Stello, prosím, vezmeš nás do kina?," křičela Daisy. Stella spatřila můj povzdych, ale na Daisy se usmála.

"A co dávají?," zeptala se mile.

"Netuším," zazubila se Daisy, "ale my jsme už tááák dlouho nebyly v kině."

"Tak dobře," pokrčila Stella rameny a chytla mě za ruku. Daisy s Phoebe se zaradovaly a rozběhly se ke kinu.

"Cože? Ty vážně chceš jít koukat na dětský film?," zíral jsem na ni zaraženě. Stella se na místě zastavila a šibalsky se na mě usmála.

"Jen si to představ...my koupíme lístek tvým sestřičkám do první řady a my si sedneme úplně dozadu, kde tolik lidí sedět nebude...," vysvětlovala mi to pomalua mně to začalo docházet.

"A my budeme mít pro sebe aspoň chvilku času," dokončil jsem svou myšlenku a usmál se, "to je výborný nápad."

"Já vím," zasmála se a tentokrát jsem to byl já, kdo ji tahal, aby jsme si už pořídili lístek.

Sál v kině se konečně zhasnul a děj filmu začal běhat na plátně. Stella měla výborný nápad, Daisy a Phoebe seděly v první řadě a my seděli úplně vzadu. Nejblíže k nám seděl starší pán asi s vnučkou a i ti seděli tři řady před námi. Konečně chvilku jenom pro sebe. Stella se na mě čarovně usmála a naklonila se k mým rtům. Konečně mé rty cítily chuť těch jejich, konečně její vůně omámila celičkou mou mysl, celičkou existenci. Rukama jsem jí vjel do vlasů, které byly zvláštně sametové a překrásně vlnité. Usmála se, když mi svými bílými zuby lehce skousla spodní ret.

"Na co že se to koukáme?," zazubil jsem se po dlouhém polibku.

"Nemám tušení, hlavně, že se to líbí Daisy a Phoebe, ne?," usmála se a naklonila se ke mně, aby mě políbila.

"To samozřejmě. Měla jsi výborný nápad," pochválil jsem ji a polibek ji vrátil zpět. Naše rty se spojovaly a rozpojovaly čím dál rychleji, až se nakonec nerozpojily vůbec. Nedokázal jsem vůbec pochopit, jak mě může někdo takhle ovlivnit. Ale v tom dobrém. Mé srdce bilo jenom pro ni. Za těch pár dní, co ji znám, mám pocit, že bez ní nedokážu žít, dýchat a vůbec existovat. Jen její přítomnost mě drží na zemi, ne gravitace. A já si myslel, že miluju Eleanor. Pche! Usmál jsem se ironicky a dál se ponořil do polibků se Stellou. Chuť jejich rtů byla tak úžasná, dokonalá, nasládlá,... slovy se to popsat nedá.

"Louisi, koupíš mi popcorn?," přerušil mé snění i naši výměnu polibků Phoebein hlásek. Naše rty se opět rozpojily a já se zoufale usmál. Stella se na mě povzbudivě usmála a odklonila se ode mě. Phoebe se na nás usmívala a když jsem se donutil vstát, radostně mě vzala za ruku.

"Hned jsem zpátky," zašeptal jsem ke Stelle a slabě se usmál.

"Dobře," odpověděla povzbudivě Stella a stiskla mi ruku.