Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 74.

LOUIS:

"Měli by jsme už vyrazit nebo ještě přijdeme pozdě!," zvolal jsem směrem ke Stelle, kterou jsem nikde neviděl. "Nedovedeš si představit, jaké zácpy jsou v pátek odpoledne na dálnicích!," pokračoval jsem dále netrpělivě z gauče v našem obýváku a dál hypnotizoval malou, oranžovou gerberu, která spolu se zelenými lístky - mně cizího keře - a nevěstiným závojem byla připevněná na krémovém kroužku. Několikrát za minutu jsem pohled zvedl k pootevřeným dveřím od naší ložnice - kde se Stella ještě pořád zdobila a upravovala - odkud se nesla nejenom příjemná vůně jejího parfému, ale i slaboučké pobroukávání, které vycházelo přes její dokonalé, pravidelné rty.

"Ty máš pořád něco," vynořila se Stella, v oranžovozlatavých šatech po kolena, ve dveřích z ložnice a s nepřítomným výrazem si zapínala malé, kuličkové naušnice v uších. Ve svých - na dotek neodolatelných - hnědých, dlouhých a zlehka vlnitých vlasech měla zapletenou a ještě - pro jistotu - černými pírky připevněnou, oranžovou gerberu. Úplně stejnou s tou, která mi líně ležela v rukách. "Víš jaký to pro mě musí být, když se kouknu do zrcadla a místo sebe v něm vidím jenom velký pomeranč s mým obličejem? Jak by ses v takové situaci choval ty?," zeptala se s lehce frustrovaným tónem ve svém hlase a při svých slovech roztomile nakrčila nosík.

"Zase tolik vyšilovat nemusíš, anděli," usmál jsem se a ruce si v loktech opřel o kolena. Pobaveně jsem se koukal na ní, jak nevrle chodí od zrcadla v ložnici k zrcadlu v chodbě, předsíni a dokonce až v koupelně, a v nich se snaží ze všech úhlů prohlídnout si své velké bříško pod lesklou látkou šatů, co budou mít dnes na sobě všechny drůžičky na Zaynově a Perriině svatbě. "Jestli vypadáš - jakože rozhodně nevypadáš - jako pomeranč, tak... rozhodně jako ten nejsladší a nejroztomilejší pomeranč," pousmál jsem se a vyhoupl se na nohy, abych si ji upokojil. "A ty víš, že přece pomeranče miluju...," řekl jsem s úsměvem. Ne proto, že by to byla až taková pravda, ale spíš proto, abych aspoň trochu odlehčil atmosféru. Do své pravé dlaně jsem si vzal levou ruku mé krásné Stelly a na její drobné zápěstí navlékl krémový kroužek s květinou, která ji - jak jsem si až teď všiml - dokonale ladila k šatům a krémovým balerínkám. Věděl jsem, že ho má na ruce proto, aby nemusela držet květinu v rukách. A opravdu, vypadalo to moc pěkně. "...A to hlavně toho jednoho," zašeptal jsem ji něžně do ucha se smíchem a levým ukazováčkem ukázal na ní. Stella svou hlavu lehce naklonila svou hlavu ke mně a já ji na jednu líci věnoval jemný polibek, až ji celá tvář silně zčervenala.

"Hlavně že ty se bavíš," protočila očima a k tomuto komickému výrazu ještě rychle přihodila lehce vypláznutý jazyk a samozřejmě, že i nakrčený nosík. K mému štěstí - a možná i trochu překvapení - tento úšklebek rychle vystřídal úsměv, který mě zahřál přímo u srdce, ale to už mě pevně objala kolem krku a na tvář mi obtiskla své něžné rty. "Emmm... já tě tak strašně moc miluju," usmála se a prsty mi zajela do vlasů. 

"To je dobře a jsem moc rád, že to víš," usmál jsem se a polibek ji na tvář vrátil, "ale teď už přestaň mudrovat a jedeme. Nebo opravdu ještě přijdeme pozdě a to by nám Zayn s Pezz moc nepoděkovali, hm?"

..................................

"Ta je tak krásná," vydechla Stella šeptem po mém boku dojatě a ve svých rukách začala drtit mou ruku. Přetočil jsem jenom očima. Ano, měla opravdu pravdu. Perrie vypadala naprosto skvěle. Bílá látka zvýrazňovala v jednoduchém střihu její křivky a celkově ji rozjasňovala. Její šaty byly bez ramínek a celé tělo ji jednoduše obtahovala, až na konec ne, kde se trošku rozšiřovaly. Jak Harry spárvně poznamenal, při troše fantazie, vypadala skoro jako mořská pana. Samozřejmě, že měla šaty po celém těle, ale... jenom to rozšíření u země. V několika elipsách se jí na šatech usazovaly proužky perel a dělalo jí to ještě o něco hubenější. Vlastně celý vršek, od místa kde by měly být - ale ona je tam neměla - ramínka až těsně pod prsa, měla vykládaný stejně velkými perličkami, jako zbytek jejích šatů. Dlouhé blonďaté vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu, kde měla sponkou připevněný závoj, který měla ještě pořád přehozený přes svou tvář. Při každém jejím kroku, kdy se dlouhá sukně o maličko nadzvedla, mohli všichni spatřit její bílé boty, které zdobily stejně bílé mašličky. A mně to už konečně teď došlo, proč měly úplně všechny drůžičky pod prsami - dobře, ty menší jenom na hrudníku pod výstřihem - připnutou zlatavou mašličku. Ty jejich totiž vypadaly úplně stejně, jako ty na Perriiných botách. Vůbec celkově působila Perrie velmi elegantně a nádherně.