Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 29.

STELLA:

"Proč ještě nespíš?," zeptal se Louis rozespale a rychle mě políbil na čelo. Snažil se držet víčka nahoře, ale ty pořád ještě neměly sílu. Slabě jsem se usmála jeho starostlivosti a polibek mu vrátila. Jeho rty se zvlnily do slabého úsměvu.

"Nemůžu spát, ale ty spi," požádala jsem ho, "je tepre pět. Je ještě moc brzo." Nedořekla jsem a Louis už opět začal pochrupovat. Jeho ruka pomalu ztěžkla na mém pasu, ale duchem byl už někde úplně jinde. Vzdychla jsem si s úsměvem na rtech a lehce ho pohladila po tváři. Jeho spokojené oddechování mě více než uklidňovalo a jeho mírně starostlivý úsměv se mi uchovával v paměti. Jakou dobu jsem se pokoušela ještě usnout, ale pořád nic. Jednou mě vzbudilo Louisovo tiché chrápání, jindy zase někoho cvaknutí dveří na chodbě. No nic, asi opravdu nemá cenu tu jen tak ležet. S povzdechem jsem se donutila vstat, opatrně jsem ze svého pasu sundala Louisovu teplou dlaň a na sebe natáhla jedno Louisovo tričko a tepláky. Bylo mi to sice o dost větší, ale co má být? Nemám to na sobě poprvé a nejspíše ani naposledy. Potichoučku jsem za sebou zavřela dveře od Louisova pokoje a došla do kuchyně. Co mám dělat? Udělám si čaj, třeba pak lépe usnu. A nebo to bude muset počkat až do večera. Vešla jsem do kuchyně, když se přede mnou, v kuchyni, objevila dívka s rychlovarnou konvicí. Dlouhé, lehce vlnité, blonďaté vlasy ji spadaly přes vytahaný šedivý svetr a sněhově bílé tričko. 

"Ahoj," pozdravila mě s překvapeným úsměvem. Napustila do konvice studenou vodu a dala ji vařit. Chvilku ve skříňkách hledala hrneček, do kterého dala jeden sáček čaje.

"Ahoj," odpověděla jsem na pozdrav a pohled sklopila na plovoucí podlahu moderní kuchyně. Mé prsty si hrály s Louisovým oblíbeným tričkem s bílým potiskem, které jsem na něm viděla asi tak dvakrát.

"Dáš si?," zeptala se zdvořile a váhavě ze skříňky vyndala ještě jeden hrneček na čaj. Rychle jsem přikývla na odpověď a slabě se usmála.  Ehm...tak tohle je opravdu maličko trapné...

"Promiň, já jsem Hannah," představila se, ruku od cukru si otřela o černé kalhoty a natáhla ji ke mě. Jo...mnohem lepší, uchechtla jsem se v duchu ironicky, ale ruku ji slabě stiskla.

"Ehm...já jsem Stella," usmála jsem se váhavě na Hannah. Hannah mi úsměv opětovala a když konvice vypnula, zalila oba dva hrnky s připraveným čajem. Vzala oba dva hrnky a donesla je do obyváku, kde se posadila do tureckého sedu a ukázala vedle sebe, abych si k ní sedla. Maličkou jsem si vzdych, potichu, aby to neslyšela, a poslechla jsem ji. Hannah si do ruk vzala hrneček s teplým čajem a pomalu začala točit lžičkou.

"Jasně, vždyť ty jsi Louisova přítelkyně," usmála se a trochu se napila. Já jen na ni překvapeně koukala, ale pak přikývla. Beztak mě tu takto zná každý druhý.

"Jo, to jsem. A ty jsi....nová Harryho přítelkyně?," zeptala jsem se, protože jinak mi nedávala smysl její přítomnost. Ať v hlavě pátrám sebe víc, tak mě napadá jenom Harry.

"Harryho přítelkyně...?," vykulila na mě překvapeně oči a trošku se polila horkým čajem. Takže ne?

"Aha...," zmohla jsem se jenom na jednoslovnou odpověď.

"Já se s nimi znám jenom trošku, vlastně se budu muset brzy vrátit opět domu," vysvětlovala mi s překvapeným úsměve, "kluci mi jenom dovolili u nich přespat, dokud budu muset být v Londýně."

"Jasně," přikývla jsem rychle. Myslela jsem, že si kluci snaží udržovat soukromí, ale...konec konců je to jejich věc. Mně do toho prakticky nic nemusí být.

"A....co Louis? Má se...?," překvapila mě svou otázkou, kterou myslela velmi vážně. Ptá se zrovna na Louise?

"Myslím, že teď se má nejlíp, protože spí," usmála jsem se slabě, "a co děláš v Londýně?" Zeptala jsem se přímo. Nemyslela jsem to nějak hrubě nebo tak, pouze mě to zajímalo.