Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 39.

LOUIS:

Vtěřiny utíkaly, minuty střídaly hodiny a dny se převalovaly přes sebe. Každým dnem měla Stella růžovější a růžovější tváře, její pomněnkově modrá očka se přestávaly lesknout a opět začínaly jiskřit a vlastně vůbec byla veselejší než ještě před dvěma dny. Každý večer usínala v mém náručí, ale několikrát během noci se budila s náramným křikem a pláčem. Ale potom opět usnula a spala třeba až do rána. Kolikrát jsem se už ani neobtěžoval slézt z její postele a třeba spal celou noc v jejím objetí.

"Už zítra," zašeptal jsem Stelle do ucha, "už zítra si tě odvezu daleko, daleko odtud." Stella se jenom usmála usmála od ucha k uchu a na souhlas nadšeně přikývla.

"Tak to všechno dopadlo úplně jinak, než jsme si oba mysleli, viď?," usmála se po chvilce slaběji a ruce obmotala kolem té m, která ji hladila po zasádrované noze, na které už měla podepsanou nejenom Daniel a Liama, ale i Zayna s Perrie, kteří ji navštívili včera, a Harryho, který se tu objevoval prakticky každý den. A samozřejmě, že mě. Největší podpis s ohromným srdíčkem u něho a mým typickým smajlíkem.

"Co dopadlo jinak, než jsme si mysleli?," podíval jsem se Stelle do tváře, kterou si opírala o m rameno. S úsměvem naznačila, že mě kousne do ramene, na kterém mi vyhrnula rukáv černého trika. Několikrát se dokonce svými bílými zoubkami dotkla mé kůže na rameni a vždycky se zasmála, když jsem s ním plaše uhybal.

"Nebo... dalo by se to říct i tak, že jsi vyhrál ty. Říkej si tomu jak chce... přece se nebudeme hádat i kvůli tomuto," pokrčila se zamyšlením rameny a dál pokračovala ve své činnosti "kousnu tě, pokud neuhneš".

"Teď mě opravdu nenapadá vůbec nic, co by se dalo napasovat na tvoje indície," poškádlil jsem ji a její činnost zastavil svými rty, které ji věnovaly polibek.

"Tedy pokud sis to ještě nerozmyslel a nezařídil sis to jinak...," zazubila se a kousla mě slabě i do mého spodního rtu, "tak... tak by jsme ty Vánoce mohli strávit jenom spolu." Usmála se a dlouze mě políbila. Prsty mi zajela do vlasů a přitáhla se ke mně celým svým tělem. Samozřejmě, že si neodpustila zapomenout na slabé koustnutí do mého rtu. Co s tím kousáním pořád má?

"Samozřejmě, že jsem to nezařídil jinak... Vánoce chci strávit jedině s tebou," usmál jsem se a slabě ji kousnutí do rtu vrátil. Konečně se její ret zacelil a přestal praskat, jako ještě před pár dny. Stella se jenom zachichotala a dlaněmi mi sjela z vlasů až k dolnímu lenu mého černého trička, které začala hbitě rolovat nahoru.

"Zlatíčko, ty víš, že tě taky strašně moc chci, ale doktoři říkali, že se máš šetřit," políbil jsem ji jemně na rty a triko si opět shrnul na správné místo.

"Ale já se šetřím už tak strašně dlouho," usmála se slabě a opět se přilepila svými měkkými rty na ty mé.

"A co kdyby někdo přišel?," vymanil jsem se z jejího objetí a přešel k oknu, z kterého byl překrásný výhled na celičký Londýn. Ten pohled kazila jediná drobnost a to fakt, že pod balkónem, tohoto pokoje, stáli novináři, lačnící po nějakých fotkách.

"Nikdo sem nepřijde," zašeptala mi do ucha, až jsem se polekaně otočil k ní. Ve svém kostkovaném pyžamě modré barvy, stála za mými zády na jedné noze a tu zasádrovanou si opírala o rám postele.

"Ty už můžeš chodit?," zeptal jsem se s radostí i překvapením ve svém hlase, "jak to, že o tom nevím?"

"Jenom o berlích a nevíš o tom možná proto, že ses neptal," usmála se se škodolibou radostí a ruce si obmotala kolem mého kruku, aby opět nalezla ztracený balanc.