Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 89.

STELLA:

„Chceš, abych ti odsouhlasil seznam svatebních hostů jenom čtyři dny před svatbou?,“ podíval se na mě Louis zaraženě a jeho obličej se zvláštně zkřivil v nechápavém gestu. Opravdu jsem od srdce nenáviděla, když se choval až takhle povýšenecky. Za dvacet minut mám sedět ve třídě na přednášce a ne se tady dohadovat o tom, jestli jsem mu to měla dat dřív nebo později.

„Jo, to teda chci. Chtěl jsi velkou svatbu, tak mi taky můžeš s něčím pomoct. Ze své strany tam chceš mít skoro přes pět set lidí a když jsme se to s Claire snažily dát nějak rozumně dohromady, měl bys to vidět, abys nebyl ještě nakonec překvapený,“ pokrčila jsem rameny a pohoupala s Tommym ve svém náručí. Upíral na nás totiž lehce vystrašený pohled, zatímco si cumlal modrý dudlík a slabě mě tahal za vlasy.

„Nemusíš se hned urazit,“ odsekl mi Louis, „myslel jsem si, že jsme se jasně domluvili na tom, koho tam chceme a koho tam nechceme, takže… Je to vůbec nutné?“ Nevěřícně jsem se k němu po jeho slovech otočila, abych se ujistila, že se mi to jenom nezdálo a on to opravdu řekl, a pak musela několikrát zavřít a otevřít oči.

„Já se urazila? To jako vážně? To tebe otravuje se podívat jenom na jeden pitomej seznam! Ještě že jsem se tě nepřišla zeptat na to, jestli souhlasíš se zasedacím pořádkem!,“ vyprskla jsem naštvaně a něžně políbila Tommyho na tvářičku, kterou byl natočený ke mně. Nachystala jsem si do chodby tašku s jeho nejnutnějšími věcmi a položila ho do kočárku. „Tohle ti nezabere ani pět minut, tak si to jenom pročti! Já taky nic nenamítala, když jsi mi řekl, kolik lidí tam chceš pozvat. Já polovinu lidí ještě ani neviděla a musela s tím souhlasit. Kvůli tobě!,“ jak jsem to ze sebe dostala, začala jsem být docela ráda, že dneska Tommyho bude hlídat Pezz, která měla na rozdíl od kluků volno.

„Teď děláš, jako kdybych se jenom já chtěl ženit a ty jsi ta, kterou to obtěžuje,“ založil si ruce na prsou a naštvaně se předklonil ke mně.

„No samozřejmě. To já tě uháněla, abychom se už, už vzali. To já byla ta, která požádala o ruku tebe asi dvakrát,“ usmála jsem se hořce s dávkou ironie a sarkasmu. „Jestli sis nevšiml, tak já to jakou dobu dělala jenom kvůli tobě. Všechno dělám jenom kvůli tobě, ale tobě je to pořád málo!,“ zavrtěla jsem hlavou a sklonila se k Tommymu, abych ho přikryla dekou. I přes to, že končí květen, není tak velké teplo, aby zrovna můj maličký andílek mohl vyrazit ven lehce oblečený.

„Teď děláš, jako kdybys to ani nechtěla. Tak já už vážně nevím, co po mně chceš,“ zavrtěl hlavou a pokrčil rameny v gestu, že mu došla slova.

„Nic po tobě nechci. Nemusíš se bát, že bych tě zase s něčím chtěla otravovat, protože už se to nestane,“ odsekla jsem a ze stolu v kuchyni si posbírala všechny papíry popsaný jmény hostů, svou kabelku s učebnicemi, psacími potřeby, mobilem, peněženkou a samozřejmě jsem si do ruky vzala i klíče, abych za sebou zamkla.

„Myslím, že jsme spolu ještě nedomluvili!,“ chytl mě za zápěstí, když jsem si to – s plnýma rukama – namířila ke dveřím. Všechno, co teď leželo v mém náručí, mi popadalo na zem a já se s leknutím otočila k jeho žhnoucímu pohledu, kterým mě spaloval. Bylo to vzájemné. Stejným druhem pohledu jsem ho propalovala i já.

„Já si ale myslím, že ano!,“ zavrčela jsem skrz zaťaté zuby a vyškubla mu svou ruku z té jeho. „Nemám teď chuť hádat se s tebou o tom, jestli jsi to měl vidět dřív, protože když jsem ti to dávala minule, tak se ti nechtělo. Už jsi byl unavenej,“ zvýšila jsem na něho hlas a našpulila rty.

„Stejně jako včera ty, když jsem s tebou chtěl spát,“ vrátil mi hnusně a hořce se na mě usmál, až jsem se na něho podívala jenom přes přivřená víčka.