Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 44.

LOUIS:

"Překvapení," vykřikla Stella nadšeně a pevně mě objala, jednou rukou, kolem krku. Její hnědé vlasy byly vyčesané do vysokého drdolu, na rtech ji tancoval úsměv, její oči si zkoumavě prohlížely mé změny ve tváři, její vůně omámila celičkou mojí existenci a na sobě měla pruhovanej svetr s červenými, černými a bílými pruhy. "Jak ses vyspal, zlato?"

"Ale jo, vyspal jsem se dobře, zlatíčko. Co že z dnešního dne máš tak dobrou náladu?," zeptal jsem se překvapeně a věnoval ji letmý polibek na její nedočkavé rty.

"Mám radost z toho, že máš narozeniny," usmála se a pravdivost svých slov potvrdil nejenom upřímný úsměv na jejích rtech, ale i způsob, kterým se usmívaly její pomněnkové oči.

"Vážně? Nejsem pro tebe moc starej?," zeptal jsem se s úškrnem a zafoukal ji slabě na krk, který měla oblečený rolák s proužky.

"Máš pravdu... sedmnácti měsíční věkový rozdíl je opravdu hodně velkej," kousla se do rtu zadumaně, ale nakonec se na mě zářivě usmála, "Bože, ty naděláš."

"Vážně? Ale prosím tebe," zasmál jsem se, políbil ji na rty a snažil se ji chytnout za ruku, ve které za zády něco držela.

"Hele... nejsi trošku zvědavej?," zazubila se a vymanila se mi z náruče.

"Jsem," přiznal jsem a snažil se si ji přitulit zpátky k sobě.

"Já myslela, že máš k dnešnímu dni určitou... rezervu," podívala se na mě zadumaně a dala hlavu na jednu stranu, blíž ke svému rameni.

"To možná jo, ale... co to přede mnou schováváš?," usmál jsem se a snazil se ji podívat na ruce, které se přede mnou schovávaly za jejími zády.

"Nic, nic,...," usmála se a úspěšně přede mnou schovávala plné ruce.

"Neříkej," nakrčilo se mi po mých slovech obočí a pokoušel jsem se o to, abych se nesmál našim slovům, "dobře, tak já se jdu převlíct a můžeme jít na ty lyže."

"Grrr... ty seš tak paličatej!," zasmála se Stella od srdce a přistoupila ke mně, když jsem se posadil na postel, abych se mohl obléknout do teplého oblečení z osušky, kterou jsem měl omotanou kolem pasu.

"To je riziko našeho vztahu," zasmál jsem se a přitáhl si ji za boky k sobě, aby ji mohl obejmout kolem pasu, na který jsem ji mohl jemně políbit.

"Hlavně že to bereš s hůmorem," přetočila očima a pohladila mě ve vlasech.

"A jak jinak to mám brát?," zasmál jsem se a přitulil si ji pevně do své náruče. Stella si stáhla rukávy přes dlaně a potom se na mě významně podíval.

"Takže... Louisi, když už máš dneska ty narozeniny. Říkala jsem si, že by bylo fajn, aby jsi měl i ty něco ode mě," usmála se slabě na konci věty.

"Ale, Stello... ty přece víš, že mi nemusíš nic dávat. Mně stačí, že mám tebe," usmál jsem se a přitáhl si ji k sobě blizoučkou, aby jenom mohla sklopit svou překrásnou tvář dolu a svými rty mohla obdařit sladkým polibkem ty moje.

"Jestli to nechceš... ale já myslela, že by ti to mohlo udělat aspoň maličkou radost," usmála se tajemně a sedla si mi do klína, "navíc... sehnat tobě dárek, když si můžeš koupit všechno, byl opravdu oříšek."

"Ale opravdu mi nemusíš nic dávat, mně stačí ten fakt, že ty seš jenom moje," usmál jsem se a políbil ji na tvář.

"No... ale kdyby sis to rozmyslel, tak tady ode mě máš malou drobnost," kousla se do spodního rtu a prohlížela si výraz v mé usměvavé tváři.