Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 61.

STELLA:

"Nialle, prosím tě, já už nemůžu do sebe nasoukat ani jediné sousto," natáhla jsem před sebe ruce v obraném gestu a hlavu odvrátila od lžičky s teplou polívkou, kterou mi držel před pusou, "jíst umím sama a tohle bych nedokázala nikdy sníst. A to ani kdybych čekala paterčata!" Musela jsem se pořád smát té jeho starostlivosti, který byla snad ještě větší, než ta Louisova. A že ten se bál nemálo. Nebo... spíš se strachoval. Kdež to Niall si dal za úkol, že se postará o to, abych nejenom já, ale i moje a Louisovo maličké, měla dost jídla. A právě to hodně přeháněl. To Louis se prostě bál jinak.

"Stello! Ještě si pořádně nic nesnědla. Ani půlka nezmizela z talíře. Tak nepovídej a jez. Jíst se musí!," vysvětloval mi trpělivě s širokým úsměvem od ucha k uchu. Rezignovaně jsem vydechla a spolkla další lžičku hovězího vývaru s domácími nudlemi. No, jestli naše maličký bude mít někdy problémy s papáním, tak aspoň vím, na koho se obrátit. A je pravda, že nevaří vůbec špatně. Ale zase na druhou stranu by mě zajímalo, kam se poděl Louis. Sice je pravda, že něco říkal, že potřebuje zařídit, ale o mé osobní chůvě, Niallovi, se nějak zapomněl zmírnit. Ale člověk mu to nemohl mít ani za zlé. Pouze se snažil zajistit mou sto procentní bezpečnost. No, kdybych si včera dala říct a šla se včas oblíct, nemusel by mě Louis slyšet kýchat a nemusel by trvat na tom, že si mám změřit teplotu, která popravdě byla o něco málo vyšší, než by se slušilo. A to pak teprve nastal zmatek! Ale včerejšek za to stál...

"Ni!," zaprosila jsem a k jeho oslovení použila jenom zdrobnělinu jeho jména. "Já a i ten maličký už brzy praskneme!," zasmála jsem se a opět si několikrát zakašlala. Tím pádem mi Niall přitáhl deku až úplně ke krku a starostlivě přemýšlel, kterou tabletku mi má dát, aby mi ulevil.

"Paralen?," nabídl mi bílou tabletku a hrneček s teplým čajem. Ptal se na to pořád a přitom už musel znát i sám odpověď, která se pořád neměnila a hned tak se ještě nezmění.

"Nechci, vždyť víš, že ani nesmím," povzdychla jsem si a jednu ruku vytáhla zpod deky, abych se mohla obejmout kolem bříška. Niall jenom němě přikývl na souhlas a sedl si na gauč vedle mě. Obejmul mě kolem ramen a přitulil si mě k sobě, aby mi pomohl se snadněji zahřát. Měla jsem teplotu a i přesto mnou lomcovala zima. Prostě "nádhera"! "Přijde Louis brzo?," zeptala jsem se zamyšleně, když se má hlava svorně opřela o jeho rameno.

"Snad jo," pokrčil nenuceně ramenem a tím pádem jsem se o kousek zvedla do výšky a pak se opět vrátila na původní místo.

"Tobě taky neřekl, kam jde?," zašeptala jsem, protože můj hlas nejenom chraptil, ale už mě začínal i pomalu opouštět. Paráda. Tak to jsem zvědavá, jak dloho budu schopná mluvit ještě, v rámci možností, nahlas. Šeptání by mi teď opravdu hodně chybělo. Nechci být nemocná! A taky nebudu! 

"Víš co? Běž spát a už o tom nepřemýšlej," pousmál se a se zamyšlením mi přejel po boku, "mysli na to vaše miminko a na to, aby ti už bylo lépe. Protože jinak se z Louise zblázníme." Zakoulela jsem očima nad jeho řečmi, ale nakonec ho poslechla. Zachumlala jsem se do sytě červeného, saténového povlečení, které nehřálo, ale naopak příjemně chladilo. Což mi právě teď nedělalo moc dobře, když jsem se klepala zimou. Natáhla jsem se pro ponožky na spaní, které mi Niall okamžitě podával, a já si je rychle natáhla na pomrzlá chodidla, které zdobily zatím jenom slaboučké ponožky. Vlastně právě tato ložnice je oficiálně naše první a je opravdu nádherná. Jedna stěna, ta za čelem postele, svítila stejně sytě rudou jako naše povlečení, ve kterém jsem ležela, a ještě se na ní kroutily sametové spirály do složitých ornamentů. Ostatní stěny se bělely jako čerstvě napadlý sníh. A celý pokoj rozjasňovalo velké, švédské okno s výhledem do, docela velké, zahrady, s ohromným bazénem. A prostor kolem plotu byl obsázený cypříšky a zeravy, aby jsme měli od novinářů a fanynek klid na výchovu našeho miminka a i na prozatimní odpočinek. Z pozadí za vysokým plotem nás hlídal, po celém světě známý a samozřejmě nádherný, Big Ben a dokonce i zbytek Westminsterského paláce, který na pohled tolik zbožňuju.