Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 71.

STELLA:

"Bude to hodně formální a nebo to bude opravdu jenom párty?," zeptala jsem se zvědavě a prohlížela si svůj skromně zabalený kufřík jenom s tím nejdůležitějším, co jsem si sbalila na tento kratičký pobyt tady, v Severní Americe. Prsty jsem si pohrávala s jemnou látkou šatů mých jediných, zabalených šatů a přemýšlela, jestli je dobrý nápad si je brát. Zatím jsem si nechala kolem těla obmotaný jenom dostatečně velký ručník a vlasy nechala volně rozpuštěné, aby mi v klidu mohly schnout. Po horké kůži mi ještě stékalo několik kapek ze sprchy. Louis zvědavě vykoukl z koupelny a se zájmem si mě prohlížel. Jeho tvář ozdobil šibalský úsměv a on ke mně zamyšleně přešel.

"Ehm... jenom párty. Nic formálního, neboj," řekl až skoro trochu rozpačitě a všechny vlasy mi hodil na mé druhé - pravé - rameno, u kterého nestál. Podívala jsem se na něj zespodu a slabě se usmála. Nevím proč, ale byla jsem trochu nervózní. Možná jsem měla obavy jenom z toho, kdo sem přijde a nebo z toho, že tam všichni budou pít, ale... z mně neznámého důvodu, se mi tam ale vůbec nechtělo. Louis mě něžně pohladil svým hřbetem ruky po tváři, až dokonce plynule zaplul svými prsty do mých mokrých vlasů. Naklonil se nade mě a věnoval mi něžný, ale zároveň velmi procítěný, polibek na rty, který mu mé rty okamžitě a velmi ochotně vracely. 

"Takže si myslíš, že bych mohla jít v těchto šatech?," zeptala jsem se, když se ode mě opět odklonil a s úsměvem mě pozoroval. Všimla jsem si, že ani on toho na sobě moc neměl. Jeho bezchybně vyrýsované tělo se mohlo chlubit slabým opáleným nádechem a jediné, co mi rušilo celý dojem nad jeho dokonalostí, byl bílý ručník omotaný kolem jeho boků, který mě - ruku na srdce - více než vzrušoval.

"Ty by jsi mohla jít i jenom v pytli a stejně budeš ta nejkrásnější," zalichotil mi něžně a políbil mě na tvář ještě jednou, než zaplul zpátky do koupelny. Pousmála jsem se nyní už jenom pro sebe a ve tvářích jemně zčervenala. Ne, to opravdu není možný, co ten kluk se mnou dělá! Usmála jsem se a pak se na kratičký okamžik zamyslela. Počkat... kluk? Hm... ale zase o někom jako o Louisovi říkat muž je dost... uff... nechci mu křivdit, vždyť spolu čekáme dítě, ne? Usmála jsem se a konečně vstala a přešla k zrcadlu. Popadla jsem do ruky fén a nechala ho, aby mi pomohl mé vlasy vysušit. Několik kapek, které sklouzly pryč z mých vlasů přistály na zrcadle pod horkým vzduchem pomalu stékaly z něj. Horký vzduch, který v zimních měsících působí docela i jako spolehlivé, rychle zahřání, v této chvíli přišel snad až příliš nepříjemný. Vždyť venku - i přes to, že už se chýlí ke konci září - je stále krásných třicet dva stupňů Celsia. S pohledem zabodnutým stále v zrcadle jsem vypnula fén a přemýšlela, co s těmi vlasy mám provést, ale nakonec se rozhodla, že bude lepší, když se nejprve obleču, abych se moc nerozcuchala. 

"Páni," vydechl Louis od někud z chodby mezi koupelnou a ložnicí uznale a určitě si mě musel prohlížet celou od hlavy až k patě. "Vypadáš... nádherně," zkonstatoval uznala a pomalu ke mně přišel. Jeho ruce se něžně, ale dost pevně, obmotaly kolem mého pasu a on si mě prohlížel i zblízka, aby mu nic neuniklo. Naklonil se k mému uchu a svůdně do něho zašeptal: "Vážně jsem strašně moc rád, že jsi přijela..." Má líčka opět sama od sebe zčervenala a já pohled sklopila níž na jeho ruce, které jsem něžně bříšky prstů hladila. Louis mi svým dlouhým ukazováčkem zvedl hlavu k sobě, abych svůj pohled nemohla schovat jinam a takto si mě jako dobu prohlížel. 

"Co je?," zeptala jsem se nervózně a podívala se na své nohy, které zdobily bílé balerínky, na šaty, které mi sahaly těsně nad kolena a měly pomněnkově modrou barvu se stříbrným vzorem, až jsem pohled opět zvedla k Louisovým nádherně jiskřícím očím, které mě už začínaly slušně znervózňovat. Louisovu tvář ozdobil úsměv od ucha k uchu a já se na něho podezíravě podívala.