Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 67.

STELLA:

Došli jsme konečně na hotel. Ve mně to pořád ještě dost pěnilo, ale dala jsem si záležet, aby to Louis nepoznal. Už od včerejška. A toho pocitu jsem se nedokázala zbavit. Sice se to s Louisovým příjezdem trochu zlepšilo, ale pořád to nebylo ono. Opravdu jsem zralá jedině na to, abych se zbalila a odjela s Louisem nebo zpátky do Londýna. Domu. Napadlo mě to krátké, dvouslabičné slůvko najednou a pod tímto pojmem se mi náhle nevybavil obrázek Prahy - jak tomu tak bývalo celou dobu - ale najednou Londýn. A s ním spojený samozřejmě Louis. Najednou mi totiž přišlo, že sem vůbec nepatřím. Co mě drží tady? Vlastně už nic. Kamarády už tady rozhodně nemám, to skončilo hned, jak jsem odjela. Táta je po smrti, brácha má svůj život a čeká rodinu, máma... nejspíš mě má za nějakou... ehm... štětku? Co každýmu dá a najednou to dopadlo tak... jak to dopadlo? Páni! Co tu vlastně ještě pořád dělám?

"Miláčku?," oslovil mě Louis zamyšleně a já si teprve až teď uvědomila, že sedím na posteli s hlavou v dlaních a zírám někam před sebe do ničeho. Louis mi před očima zamával dlaní a jemně mi stiskl kolena, aby na sebe upoutal pozornost. Věnovala jsem mu vynucený, slabý úsměv a jemně ho pohladila po tváři. Co si to nalhávám? Mám přece jeho. I kdyby se ke mně otočila celá rodina zády, zůstaneme spolu. Možná... Ne! Žádné možná! Vždyť se máme rádi a čekáme spolu rodinu. Ale... jsme my vůbec rodina? Co jsme vůbec? Kluk a holka? Přítel a přítelkyně? Dva lidi co spolu čekají dítě? Páni... takhle to zní opravdu dost divně. Ne, nebudu nad tím takhle přemýšlet. Mávla jsem ve svém podvědomí rukou nad všemi starostmi a všechny "špatné" myšlenky zapudila do svého - momentálně krásného - nevědomí.

"Co to děláš?," zeptala jsem se konečně zmateně Louise, když mi přes hlavu přetahoval tričko. To, že mě rozcuchal, mi bylo docela jedno. Stejně jsem to měla rozcuchaný už jakou dobu předtím a navíc, jestli jsem se opravdu chtěla někomu líbit, tak určitě jenom jemu. Louis se jenom šibalsky pousmál a z kleče, ve kterém se nacházel dost dlouho, se postavil. Tázavě jsem k němu zvedla hlavu a chtěla se zeptat, na co myslí - protože jeho výraz ve tváři byl docela zvláštní. Krátce a velmi opatrně zatlačil slabě do mých ramen a já si tedy neochotně lehla na záda do zeleného povlečení. Louis se naklonil nade mě a, ještě než cokoliv udělal, se hluboko podíval do mých očí.

"Musím si přece pořádně prohlídnout, jak ti roste bříško, když jsme se tak dlouho neviděli, no ne?," zeptal se sladce a věnoval mi krátký polibek na rty. Slabě jsem se usmála tomu, jak moc mi přišel dokonalej a báječnej a má bříška prstů mu něžně přejela po paži, o kterou se opíral celou svou váhou nad mojí hlavou. Na jeho tváři se roztáhl úsměv ještě větší a on se pohledem přesunul z mé tváře na mé - pomalu roztoucí - bříško. Zlehka, aby mě to nebolelo, mi přisedl stehna a ještě jednou se starostlivě podíval do mých očí, aby se ujistil, že mi tím neubližuje. Vlastně jsem ho na nohách skoro necítila, protože se samozřejmě opíral hlavně o svá kolena. A až pak se jeho prsty objevily na mém bříšku. Několikrát po něm láskyplně přejely, jeho rty se zkroutily do toho nejkrásnějšího úsměvu, který jsem kdy viděla, a ty jeho nádherné, nebesky modré oči začaly vzrušením jiskřit. Tenhle pohled jsem opravdu milovala a stál za to. Za všechno. Za všechno utrpení. Za všechny starosti. Pro tento pohled by stálo za to i umřít. A to vážně. Neznám nic krásnějšího, než Louisův hřejivý úsměv. A asi ani nikdy nepoznám... "Vážně už ti poporostlo. Konečně je to vidět! Je to... je to nyní ještě snadněji uvěřitělné, že je to naše," usmál se a jeho hlas byl tak neskutečně sametový, když to říkal. 

"Přidalo to další komplikace," zašeptala jsem, totálně zahleděná do jeho nádherných očí. Louis se na mě zmateně podíval typem: "neřekla jsi mi, že máš nějaký komplikace" a už už otevřel pusu, aby se na to zeptal. "Já to myslím tak, že to teď každý snadněji pozná. Ještě to není vidět moc, ale... ale. Víš čeho se bojím, viď že jo?," zeptala jsem se a doufala, že mě pochopí. Louis se zarazil a přestal s tím, co dělal celou dobu. Jeho prsty se zastavily a přestaly mě něžně hladit.