- část 92.

2.2K 176 18
                                    

LOUIS:

„Tak jo, chlape, nechceš nám něco říct?,“ usmíval se na Tommyho Harry, který seděl v koženém křesle před kanceláří Modestu! a zaujatě si s ním jednostranně povídal. Tommy se na něho jenom usmíval a přitom ručičky trpělivě natahoval ke mně, abych si ho od Harryho vzal zpátky k sobě. Harrymu to ovšem bylo dost jedno, protože se s ním snažil navázat plynulou konverzaci, o kterou Tommy evidentně nestál.

„Radši ho moc netrap, Harry. Ať z tebe nemá do budoucnosti trauma jako holky, se kterýma se vyspíš,“ šťouchl jsem ho pod žebra a chytl Tommyho za pěstičku, která na mě ukazovala. Liam se Zaynem se začali smát tomu, co jsem řekl. Jenom Harry se na mě uraženě podíval a překvapeně pootevřel pusu.

„Hele, jaký trauma? Pro tvou informaci jich zas tolik nebylo a navíc, když se kolem nás rozhlídneš, tak nikde nemůžeš vidět moje dítě,“ vrátil úsečně a zašklebil se na mě. Když se ovšem pohledem vrátil k Tommymu, opět se na jeho tváři roztáhl úsměv a on svou hlavu sklonil blíž k němu. Jeho kudrliny mu spadaly do obličeje a v té chvíli, Tommy neváhal ani chvilku. Ve svých maličkých ručičkách sevřel několik z Harryho vlasů a pak za ně nekompromisně zaškubal. „Jau! Tommy, teď jsi to špatně pochopil. Já jsem samozřejmě na tvé straně,“ zaskučel a pokusil se zvednout svou hlavu z jeho dosahu, ale tím ho to bolelo samozřejmě ještě mnohem víc.

„Správně, Tommy. Musíš se už teď naučit s jakými lidmi kamarádit a jaké si držet od těla. Protože jinak skončíš jako já a on,“ ukázal jsem na Harryho po své pravici a Tommyho si vzal do náruče. „Mě nemáš za co tahat, broučku. Takže si ušetři práci,“ usmál jsem se na něho a políbil ho na čelo, když k mým vlasům natáhl ručičky. Stejně jako předtím u Harryho.

„Co tím chceš říct, že sis mě měl držet od těla?,“ založil si Harry ruce na hrudi a nafoukaně se opřel zády o křeslo, ve kterém seděl. „Proč navádíš svého syna k takové blbosti. Jak by si někdo mohl držet od těla nejlepšího kámoše? No tak, Louisi, my dva jsme přece tým! Larry Stylinson forever!,“ zvedl ruku, abych mu do ní souhlasně pleskl, ale já se místo toho na něho jenom překvapeně podíval.

„Tak tohle bylo divný, už to víckrát nedělej, Harry,“ uškrnul jsem se na něho při pohledu na ostatní, kteří měli ve tváři úplně stejně zmatený výraz jako já. „A… kluci? Kde je vůbec Niall?,“ zeptal jsem se zmateně, protože jeden z nás pěti tady chyběl. Teda… po půl hodině je teda dost obdivuhodné, že jsem si toho všiml, ale i tak mi počty neseděly. I když vzhledem k Tommymu, který si u mě spokojeně cumlal dudlík, nás tu byl potřebně, plný počet.

„To sis všiml teda brzo, že nám kamarád chybí,“ poznamenal ironicky Liam, hned poté, co si usrkl ze svého kafe z automatu o patro níž. Převrátil jsem jenom očima a čekal, že bude pokračovat. „Napsal mi, že se někde zdrží, ale že bude chvátat,“ pokrčil rameny.

„A napsal to přesně takhle?,“ zeptal se zaraženě Zayn, když jsme to mi ostatní jen tak v klidu přešli.

„Jo… napsal doslova ‚musím se ještě někde zdržet, ale potom budu chvátat o to víc‘,“ pokrčil rameny a pak se i jemu svraštilo obočí.

„To ale nezní, jako on,“ zavrtěli jsme všichni souhlasně hlavou.

„Ale,… to je dost paranoidní,“ mávl nakonec Harry rukou a pak dodal, „ledaže by si to teď s někým narychlo rozdával.“

„Hazz, jenže on není jako ty,“ zašklebil jsem se na něho a pak se usmál na Tommyho, který se na nás na všechny překvapeně díval.

…………………………………

Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)Where stories live. Discover now