Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 50.

LOUIS:

"Co jsi to včera vyváděl?," osopil se na mě, po dlouhé chvíli ticha, Niall, který mě propaloval přísným pohledem. Přestal jsem se snažit do sebe dostat nějaké jídlo a zoufale odhodil lžičku zapatlanou od jogurtu na stůl. Lžička se rozeběhla do asi půlky stolu a s nepříjemným cinkáním za sebou zanechala špinavou cestičku. Niall na mě vykulil své velké, modré oči a dokonce ho to odradilo v pokračování v jídle. Tedy jenom na chvilku. Zkoumavě si prohlížel mou tvář a jeho obočí se vytáhlo až k neučesaným, blonďatým vlasům, které mu spadaly přes celé čelo až do očí.

"Tak jo, tak jo... promiň," bránil se rychle a zvedl ruce v obraném gestu. Mé ruce se zatvrdly do pěstí a já jimi bouchl tvrdě do stolu. Měl jsem obrovskou chuť rvát si vlasy a to Stella ještě ani neví, co se stalo. Ty fotky byly do slova a do písmene všude. V každých novinách na titulní stránce. Prostě žhavé téma číslo jedna! Ty fotky dokonce zaplavily celý twitter, faceboook, instagram, ask,... prostě byly všude. Od rána mi chodí twetty, které se mě ptají na důvod mého rozchodu se Stellou a důvod, proč jsem se opět vrátil k Eleanor. Sakra, ještě jsme se nerozešli!

"Nechci se o tom bavit. Ne teď," zavrtěl jsem hlavou a prsty si zajel hluboko do svých vlasů. Opřel jsem se o lokty, které se položily na stůl, a tvrdě spojil svá víčka k sobě. Bože... jak rád bych teď vrátil čas! Kdybych za to aspoň mohl, ale takhle... Ne, přísahám, že kdyby tam nebyli ti novináři, nejspíš bych ji vlepil, minimálně, facku. Ale copak jsem mohl? To by pak bylo všechno ještě mnohem horší. Možná...

"Když ne teď, tak kdy tedy? Myslíš, že Stella nebude potřebovat vysvětlení? Myslíš si, že na něj bude čekat? Sakra, uvědom si, že ve všech médií od rána rozebírají jenom TEBE a ELEANOR. Ne Stellu. Pořád jenom ELEANOR! Jakoby jste spolu už znovu začali chodit!," zvýšil na mě hlas a já se unaveně sesunul na desku stolu. Vůbec jsem nespal. Nemohl jsem. Měl jsem ji to říct hned včera, když jsme spolu mluvili, aby se toho nelekla. Ne... měl jsem letět s ní, protože nic takového by se nestalo, kdybych byl teď s ní v Praze a byl ji takovou podporou, jakou ona doopravdy potřebovala.

"Vím, že bude chtít vysvětlení,... ale jak ji to mám, sakra vysvětlit? Hele, Stello, šel jsem se se svou ex - přítelkyní projít do parku, protože jsem myslel, že mi chce říct něco důležitého a myslel jsem si, že se už konečně nad našim rozchodem povznesla? Jenomže ona mi místo toho dala pusu, zrovna ve chvíli, kdy si nás vyfotili novináři? Nic to pro mě neznamenalo, jenom jsou toho plná média, povznes se na to? To si opravdu myslíš, že mi uvěří to,... že mi uprostřed parku dá moje ex - přítelkyně pusu a ono to pro mě nic neznamenalo? Vážně si to myslíš? Protože já teda určitě ne," bránil jsem se rychle a zoufale se čelem bouchl o stůl.

"A kdo za to může? Nikdo tě přece nenutil s NÍ chodit ven! To ty sis rozhodl sám. A rozhodl ses naprosto svobodně. Mohl jsi tušit, že to dopadne takhle," dohadoval se se mnou a jeho slova ve mně vyvolávala ještě větší pocit viny, "na tvém místě bych to Stelle řekl dřív, než bude pozdě. Jinými slovy, než půjde kolem první trafiky nebo zapne počítač."

"Jo? Vážně? A to mám jako udělat jak? Teleportovat se tam?," zeptal jsem se nevěřícně a mé obočí se stáhlo úplně k sobě.

"Neřvi na mě! Já ti za to nemůžu! Nemůžu ti za to, že jsi udělal takovou kravinu, protože.... JÁ tě NENUTIL s ní mluvit!," vpálil mi do obličeje naštvaně a vstal od stolu i se svým hrnkem od čaje.

"Ale... Nialle...," zaprosil jsem zlomeným hlasem a vzhlédl k němu. V Niallově tváři se dalo číst, že se pere sám se sebou. Má si opět sednout a snažit se mě pochopit nebo mě tu má prostě nechat a nekazit si nervy ani docela dobrou náladu?