Saving Angel (fan fiction with Louis Tomlinson)

- část 40.

STELLA:

"Nemusíš si s ničím dělat starosti, všechno už jsem zařídil," usmál se slabě Louis a věnoval mi něžný polibek do vlasů, "stačí, až řekneš, že jsi připravená." Plaše jsem se po jeho slovech podívala do jeho tváře a pevně se opřela nejenom o berle, které se pod mýma rukama zvláštně třásly nejistotou, ale i o Louisovu pevnou hruď, přes kterou měl přehozenou tašku s mými věcmi, které mi tu po celý pobyt byly k dispozici. Z venku se už k nám nesl silný šum a různé pokřikování. Ani si nechci představit, kolik lidí se seběhlo před nemocnici jenom proto, aby nás viděli. Nejsme přece z královské rodiny! Pohled mi sklouzl z Louisových jiskřících očí až za něho, kde už netrpělivě přešlapoval Harry, který se dobrovolně nabídl, že pojede s námi, a něco rychle říkal muži, který mi sice byl povědomý, ale neuměla jsem si ho v hlavě zařadit. Takovýho povyku kvůli ničemu! Kdyby se něco stalo Louisovi nebo někomu jinému ze skupiny, tak by se to docela pochopit i dalo. Ale kvůli mně? "No... oni tu vlastně nejsou kvůli tobě. Oni jsou tady jenom kvůli tvému příteli a jeho kamarádovi", uklidňoval mě tenký hlásek vzadu, v mé hlavě.

"Já jsem připravená. Už aby jsme byli odtud co nejdál," vzdychla jsem si a pohled vrátila na Louisovu usměvavou tvář. Jeho ruka se ke mně pomalu zvedla, hřbetem mě pohladila po tváři a jeho rty se jemně přitiskly na ty mé, které se slabě chvěly.

"Tak už pojď," odtrhl se nakonec a nervózně mi podepíral loket, abych neupadla. Pořád jsem ještě neměla úplnou jistotu ve svých rukách a ani v noze. Každou chvilku mi to podjelo a já se s hrůzou ve svých očích podívala do těch Louisových, které mě starostlivě sledovaly. Tedy do té doby, než si s Harrym vyměnil rychlý, významný pohled, kterému jsem nerozumněla. Ale Harry nejspíš ano, protože k nám rychle doběhl a pevně ve své dlani sevřel můj druhý loket. Zmateně jsem se podívala na oba dva a Louis, který si toho nejspíš všiml, se jenom slabě usmál.

"Podržíš je, já ji vezmu, abychom už konečně vypadli," odndal mi Louis berle z mého dosahu do Harraho rukou a Louis si mě vysadil na záda. Ruce jsem mu rychle obmotala kolem krku, abych nespadla, a Louis si přitáhl má kolena blíž k pasu. Ještě štěstí, že jsem měla docela pohodlný džíny, jinak nevím, jak by to dopadlo. 

"Louisi... to nemusíš," zaprotestovala jsem těsně před vchodem ven a to nejenom kvůli lidem, co tam stáli. Nejsem pro něho moc těžká? Vždyť má na zádech čtyřicet devět a půl kila a to ještě nepočítám tu nehorázně těžkou sádru. Navíc... venku je to samý novinář, nemusí nás všichni vidět zrovna takhle... Louis se jenom slabě usmál a povzbudivě mě pohladil po stehně. Přitulila jsem rezignovaně svou tvář k té jeho a snažila se nevnímat zvláštní a trochu i nemístné otázky novinářů a fanynek, kterých tu bylo opravdu požehnaně. Louis si to skrz hlouček přihlížejících rychle a docela sebejistě procházel v těsném doprovodu Harryho, který šel jenom pár kroků za námi. Na všechny jejich nesmyslné otázky odpovídali oba jenom "bez komentáře", jenom já celou dobu mlčela a tvář schovávala do Louisova krku. Světlo z foťáků nás oslepovalo a otázky pořád více naléhavě bombardovaly. Jenom jedna mi v uších zněla opakovaně. A to i přesto, že ji někdo vykřikl jenom jednou. "Baví tě hrát to divadýlko, kde hraješ Louisovu přítelkyni?", vykřikl naštvaně dívčí hlas ze zadních řad, který mě docela píchl u srdce. Divadýlko? Louis, možná si toho ani nevšiml, se konečně rychle prodral k černému autu s kouřovými skly, kde mi pomohl slézt z jeo zad a opatrně mě, spolu s Harrym, posadil na zadní sedadlo auta. Zavřel za mnou dveře a prodral se ke dveřím na druhé straně. Povzbudivě se na mě usmál a svou ruku mi dal kolem krku, aby si mou tvář dokázal přitáhnout ke svému ramenu. Tak, aby mě dokázal políbit do vlasů.

"Tohle bylo divné," zakroutila jsem hlavou, když černé auto, které řídil úplně, pro mě, cizí člověk, vyjelo z areálu nemocnice. Pořád mi na srdci ležela ta otázka od jedné dívky, kterou jsem ani nezahlídla, ale nevěděla jsem, jestli se na to Louise můžu bezstarostně zeptat.